Ve velkolepém světě plném driblinku, nepozorovaných úniků, střelby dvou, i tříbodových košů a doskoků nalezneme jeho faktickou stranu na ukazateli skóre. Jednotlivci přivádějí fanoušky do extáze svými výkony pod košem a efektním divadlem na palubovce, ale jsou to souboje týmů, které táhnou lidi do hal, aby je přesvědčily o schopnosti zdolat protivníka a úspěšně dosáhnout společného cíle a to je vítěztví.
Základem veškerého sportovního klání je vítězství a prohra, což bývá většinou otázkou celého družstva. Úspěch v basketbalu je určován takovými pozemskými záležitostmi, jako jsou střelba, doskok, pohyb hráče i míče a útok s obranou. To vše v precizním kolektivním provedení.
Wilt Chamberlain bude vždy oslavován jako jeden z nejšpičkovějších obránců NBA, ale zatímco psal svou vlastní kapitolu v dějinách, Boston Celtics, věrni zásadám týmové práce a obrany prosazovaným svým koučem Redem Auerbachem vyhrávali jeden šampionát za druhým. Mnoho lidí považuje Oscara Robertsona za nejvšestrannějšího hráče v celé historii basketbalu, ale tituly se mu vyhýbaly, dokud ke konci své kariéry nespojil své síly s mladým Kareemem Abdul-Jabbarem v Milwaukee. A Michael Jordan, jeden z nejlepších obránců i útočníků v historii, byl bezmocnou hvězdou v průměrném družstvu Chicaga, dokud mu vedení Bulls neposkytlo špičkové hráče do sestavy.
Chabmerlain, Robertson, Jordan, kterákoliv z basketbalových hvězd vám poví, že statistiky jsou hezká věc, ale konečný úspěch sportovní kariéry hráče vzniká z úspěchů družstva. A dlouhodobý úspěch týmu je konečným cílem každého klubu.
Úspěchem družstva je pak 16 prvenství Boston Celtics nebo 12 titulů a 24 účastí ve finále NBA družstva Lakers. Stejně zářným příkladem je mužstvo Chicago Bulls, kterému po šesti prvenstvích patří výsostné historické postavení družstva devadesátých let.