Sacramento Kings

Historie

Urazili více mil, prohráli více zápasů a znechutili více fanoušků než kterékoliv jiné družstvo v historii NBA. Kdysi Royals, později Kings, přesto byli zklamáním ve všech pěti domácích městech při dlouhém putování na západ, které je přivedlo ke dnu tabulky. A jediné dvě věci, které během tohoto putování družstvo hledalo - uznání a úspěch - zanechali Royals za sebou, když se v roce 1957 přestěhovali z Rochestru ve státě New York, svého prvního působiště v NBA, do Cincinnati.

Jako Rochester Royals, jedno ze čtyř družstev Národní basketbalové ligy, která přešla v roce 1948 do Americké basketbalové asociace, pod vedením Lese Harrisona měli nástroje, s nimiž se mohli ucházet o mistrovský titul - pivota Arnieho Risena a vynikající rozehrávače Boba Daviese a Bobbyho Wanzera. Neměli však vysokého George Mikana, hradbu, již bylo těžko překonat.

Ve třech ze čtyř BAA/NBA sezon porazili nebo remizovali s Minneapolis v divizní soutěži o nejlepší výkon. Ale úspěch v základní sezoně se přenesl pouze do jediného mistrovství (1951), které vyhrál Mikan s Lakers pětkrát v šesti letech.

Po šesti po sobě jdoucích vítězných sezonách pod vedením Harrisona prožili Royals tři neúspěšné sezony a začali se poohlížet po změně někde jinde. To jinde znamenalo v roce 1957 Cincinnati, které nabídlo větší základnu, prostornější halu a, což bylo nejdůležitější, příležitost získat všestranného rozehrávače Oscara Robertsona z Univerzity v Cincinnati v teritoriálním draftu na tři roky.

Čekání bylo těžké, ale vyplatilo se. Po třech katastrofálních sezonách (33, 19 a 19 vítězných zápasů) dorazil 195 cm vysoký Robertson s průměrem 30,5 bodu v první sezoně. Robertsonova éra byla bohatá na jeho individuální výkony, ale chudá na úspěchy družstva. Navzdory tomu, že byl obklopen vynikajícím pivotem Jerrym Lucasem a křídly Jackem Twymanem a Waynem Embrym, Royals dosáhli pouze jediné významnější sezony 1963-64, kdy je po bilanci 55:52 zastavil až silný Boston ve Východním finále. Lucas byl prodán na počátku sezony 1969-70 a Robertson o několik měsíců později, což znamenalo konec cincinnatské éry. Návštěvnost klesla s odchodem těchto největších hvězd mužstva a v roce 1972 pokračovala cesta na západ.

Po tři následující sezony družstvo hrálo pod názvem Kansas City-Omaha Kings a rozdělovalo domácí zápasy mezi tato dvě středozápadní města. V roce 1975 Omaha odpadla, ale pokles pokračoval. Navzdory takovým vynikajícím hráčům, jako byl pivot Sam Lacey, rozehrávači Nate Archibald, Phil Ford a Reggie Theus a křídlo Scott Wedman, dosáhli Kings za třináct let pouze čtyř sezon s více než 40 vítěznými zápasy a pěti účastmi v zápasech play-off.

Přestože v Sacramentu tým nedosáhl velkého úspěchu, získal podporu. I navzdory tomu, že Kings nedali městu v prvním desetiletí ani jednu sezonu s více než 40 vítěznými zápasy ani vítězství v play-off, fanoušci neustále plnili halu Arco se 17 317 sedadly při každém zápase do posledního místečka. Jejich trpělivost byla odměněna v sezoně1995-96, kdy se družstvo kvalifikovalo do play-off a získalo jedno vítězství proti favorizovanému Seattlu. V následujících letech ale tým koučovaný Garry St. Jeanem, jehož největší hvězdou je rozehrávač Mitch Richmond, znovu ve vyřazovací části NBA chyběl.

Další informace