Magic Johnson

Další informace

Od samého počátku byl Earvin (Magic) Johnson basketbalovým paradoxem. Dovedl se zmocnit míče, přihrát ho i plnit roli střílejícího rozehrávače, ale se svými 205 centimetry a 101 kilogramem měl jakoby křídla. Když v roce 1979 Johnson se svým nakažlivým úsměvem a tvůrčím přístupem vstoupil do NBA, pomohl posunout těžkopádnou hru na novou úroveň.

Johnson byl skutečně kouzelný. Jako posluchač druhého ročníku univerzity se proslavil svou jiskřivou hrou v družstvu Michigan State v roce 1979 v tur­najovém mistrovství NCAA proti Larry Birdovi a Indiana State. Pak ve své juniorské sezoně okouzlil širokým záběrem svého talentu fanoušky i protivníky v NBA. "Je to střilející rozehrávač i pivot," řekl Richie Adubato, bývalý trenér Dallasu. "Doskakuje jako pivot a dokáže se postavit vašemu obránci, který měří více než 183 cm."

V první sezoně v Los Angeles vybojoval v průměru 18 bodů, 7,7 doskoku a 7,3 asistence, při volbě Nováčka roku však podlehl Birdovi, který vzbuzoval podobné nadšení v Bostonu. Ale Magic měl poslední slovo. Lakers se v roce 1980 probojovali do finále NBA, a když se pivot Kareem Abdul­-Jabbar v šestém zápase zranil a nemohl hrát, Johnson se posunul do středu a získal 42 bodů v mistrovském zápase s Philadelphií. Byl poprvé jmenován Nejužitečnějším hráčem finále NBA a v 80. letech pak ještě dvakrát.

Nasadil laťku skutečně vysoko. Ale v průběhu následujících dvanácti let stále zlepšoval svou hru neustálou záplavou nepozorovatelných přihrávek, tvořivých úniků a získaných míčů, které mu vysloužily třikrát titul Nejužitečnějšího hráče a devět účastí v první pětce týmů NBA. Stal se nejplodnějším asistentem, po devět po sobě jdoucích sezon získával dvojmístná skóre, ale jeho průměry 19,7 bodu a 7,3 doskoku mohly být vyšší.

S Abdulem-Jabbarem a Jamesem Worthym, kteří zajišťovali potřebnou sílu, a Johnsonem, který se postaralo podívanou pro diváky, Lakers dosáhli osmkrát finále v jediné dekádě a vyhráli pět mistrovstVÍ.

Ale nejtrvalejší Johnsonův přínos se neobjevil v tabulkách. Současný nástup Magika a Birda a jejich souboje na mistrovství způsobily výbuch popularity, který vynesl basketbal do nadoblačných výšin. Johnson odešel z aktivního sportu po sezoně 1990-91, kdy byl pozitivně testován na HlV. Ale v roce 1992 se znovu vrátil jako člen Dream Teamu na olympiádě v Barceloně a přidal se k Lakers v polovině sezony 1995-96 jako šestatřicetileté vysoké křídlo. Jeho návrat byl dynamický, ale krátký. Znovu odešel, když Lakers prohráli v prvním kole play-off

Okamžiky kariéry

1979 Dovedl Michigan State k prvenství v NCAA a ke konečnému vítězství nad Indiana State; po druhém ročníku se dostal do draftu NBA a byl vybrán Lakers.

1980 Završil nováčkovskou sezonu získá­ním 42 bodů ve vítězném zápase s 76ers ve finále NBA; jmenován Nejužitečnějším hráčem finále NBA.

1983 Dosáhl prvního z pěti titulů za asi­stence s průměrem 10,5; získal první z devíti účastí v AI! Star týmu NBA.

1987 Získal první ze tří titulů Nejužitečnějšího hráče základní sezony; pomohl Lakers vyhrát čtvrtý z pěti mist­rovských titulů v dekádě.

1991 Získal rekord NBA 9,921 asistence; ohlásil odchod po zjištění pozitivního HIV testu; odešel s pěti mistrovskými tituly, třemi tituly Nejužitečnějšího hráče a 17239 body na kontě.

1992 Hrál v Dream Teamu USA na olympijských hrách v Barceloně; vrátil se, aby se zúčastnil AI! Star zápasu NBA, kde získal 25 bodů a titul Nejužitečnějšího hráče.

1996 Vrátil se a pomohl Lakers vyhrát jejich 53 sezonu.